(Je to několik měsíců, kdy jsme sedli a poslali více než 120 pražským sborům email, který najdete níže.
Připomněli jsme v něm, v jak zoufalé situaci jsme a kolik milionů nenarozených dětí okolo nás už bylo zavražděno.
Předložili jsme biblickou obhajobu toho, že jako křesťané máme povinnost pomoci těm, kdo jsou okolo nás každý den zabíjeni po takových děsivých počtech.
Nabídli jsme odpovědi, setkání a praktickou pomoc ve službě Kristu a našim nejzranitelnějším bližním.

Dostali jsme jednu odpověď: Stížnost na to, že daný email je nevyžádaný a že „není jasné, kdo a za koho mluví“.

…a proto jsme se rozhodli předložit tento náš „otevřený dopis“.
A tak se ptáme: Jestli jste z Prahy, dostala se k vám naše nabídka? Zaznělo ve vašich sborových kuloárech, že se okolo nás vraždí stovky tisíc nositelů Božího obrazu, že jako křesťané s tím máme povinnost něco udělat a že je tu skupina křesťanů, kteří nabízejí zájemcům pomoc, aby se mohli lépe zastat svých nenarozených bližních a více tak oslavovat Krista?
Jestli ne, rozhodně vás chceme povzbudit: Jděte za svými staršími a pastory a zeptejte se, proč ne. Zeptejte se, proč nepovažují masakrování statisíců dětí za něco dostatečně důležitého na to, aby o tom utrousili slovo.
Můžete se dokonce zeptat, jestli je někdo z nich oním přeborníkem v cezení komárů a polykání velbloudů.

…a jestli z Prahy nejste: Určitě můžete svým starším či pastorovi přeposlat následující řádky. Uvidíte, do které skupiny se zařadí, jestli do skupiny tutlačů nebo polykačů velbloudů… a nebo jestli zareaguje nějak bibličtěji. Naše nabídka pomoci samozřejmě pořád trvá.
Čiňte pokání s námi.)

Pokoj vám, bratři a sestry.

Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho, a Pána Ježíše Krista. Chceme vám jako vaši sourozenci v Kristu stručně a s nabídkou pomoci napsat ve věci zdaleka největšího zla, které se okolo nás děje: jmenovitě, masakrování našich nenarozených bližních, vraždění těch nejmenších nositelů obrazu našeho Boha.

Pojďme si stručně shrnout několik faktů, které, jak věříme, jakožto pastýři Kristova stáda jistě dobře znáte:

– Náš Pán Ježíš byl člověkem od chvíle svého početí (Mt 1:20).
– Boží zákon jakožto definice lásky, práva, spravedlnosti a svatosti (Mt 22:36-40; Ř 13:9-10; Ř 7:12) chrání nenarozený život ještě více než život narozený (Ex 21:22-25; srov. Ex 21:12-14).
– V Česku je ročně provedeno více než 20 000 chirurgických potratů – což není než eufemismus pro vraždění nenarozených dětí; za posledních 50 let bylo v Česku provedeno více než 3 300 000 chirurgických potratů.
– Každoročně se v Česku zakoupí kolem 80 000 pilulek „den poté“, neboli vražd v tabletách.
– Řádově milion žen v Česku používá potenciálně abortivní antikoncepci – statistiky dětí, které tak přijdou o život, samozřejmě neexistují, ale může jít o statisíce ročně.
– Česko je předním „hráčem“ na poli in vitro fertilizace; na obchodování se zmraženými dětmi vydělávají i někteří z nejpřednějších českých politiků. Podle statistik tohoto průmyslu je v Česku každoročně zahájeno asi 18 000 cyklů s 8-15 vajíčky. Na jedno dítě narozené z IVF připadá řádově deset jeho zničených sourozenců. To znamená, že IVF průmysl v Česku každoročně zabije řádově 180 000 dětí.

Boží Slovo od nás vyžaduje zbožnost čistou a neposkvrněnou, která zahrnuje péči o sirotky a vdovy (Jk 1:27). A kdo je více sirotkem než dítě, které se jeho rodiče snaží zabít? Kdo je více vdovou než žena, která je k něčemu takovému mužem nucena?

Boží Slovo od nás vyžaduje, ať osvobozujeme utlačované (Jer 22:3; Iz 1:12-17; Am 5:22-24) a konfrontujeme zlo světlem Boží pravdy, Božím zákonem a Božím evangeliem (Ef 5:11). Kde je to více potřeba než právě v oblasti boje za nenarozené, kteří jsou v naší zemi každoročně posíláni na smrt po stovkách tisíc?

Boží Slovo nám říká, že člověk je stvořen k Božímu obrazu (Gen 1:27-28). Jak bychom se jako křesťané mohli dívat na pošlapávání tohoto obrazu a nesnažit se ho zastavit Kristovým evangeliem, které je Boží mocí k záchraně (Ř 1:16)?

Bratři a sestry, někdo teď možná namítnete, že podporujete Hnutí pro život nebo chodíte na Národní pochod pro život a rodinu.
Připomeňme si, že tváří v tvář masovému vyvražďování, které se okolo nás děje, se Hnutí pro život zmůže na „Nesoudíme, pomáháme.“ Na to, že ženám, které přemýšlejí o tom, že zavraždí své dítě, chce pomoci, „aby se mohly rozhodnout skutečně svobodně“.
Že lídři hnutí otevřeně mluví o tom, že jejich cílem není potraty zakázat a že jejich zákaz by „nepřinesl nic dobrého“.
Že se nijak netají tím, že cíleně nemluví o Bohu, o Božích přikázáních a o Božím Synu. Jinými slovy, cíleně mlčí o Boží moci k záchraně. Jestli takhle nevypadá nevěrnost a pošlapávání Božích standardů, pak tato slova nemají vůbec žádný obsah.

Tváří v tvář masakrování našich nenarozených bližních nestačí pouze věřit, že potraty jsou špatné. „Víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá“ (Jk 2:17).
Zlo potratů bude poraženo jedině tehdy, když Boží lid zvítězí nad touto temnotou „pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví“ (Zj 12:11), když bude proti tomuto sebevražednému šílenství věrně kázat; když zahltí ulice dobrou zprávou o tom, že v Kristu je odpuštění i pro kajícné vrahy; když bude Boží lid připraven ujmout se svobodných matek a jejich dětí.

Nemůžeme však očekávat, že Bůh požehná nevěrnost a kompromis. Proto k řešení potratového zla musíme přistupovat:

1) Biblicky.
Písmo nám přikazuje stavět se proti zlu (L 3:19; Ef 5:11), bojovat za Bohem definované a v Bibli zjevené právo a spravedlnost (Mi 6:8; Mt 23:23; 1. Tim 6:11), poddávat celé národy a každou jednu myšlenku v nich Kristu jako Pánu (Mt 28:19-20; 2. Kor 10:5). Základem pro tuto povinnost Církve je fakt, že člověk je stvořen k Božímu obrazu (Gen 1:26-28) a že Kristus, ukřižovaný a vzkříšený Boží Syn, přišel, aby zachránil svět (J 3:17). Kristus je Králem králů a náleží Mu veškerá pravomoc na nebesích a na zemi a před Jeho standardy lásky, spravedlnosti, práva, svatosti a svobody se musí sklonit každý, včetně nejvyšších společenských autorit (Mt 28:18-20; Ž 2). Právě tato fakta jsou pramenem jakýchkoliv lidských práv; lidská práva v důsledku nestojí a nemohou pevně stát na ničem jiném, než na Božím psaném Slově (2. Tim 3:16-17). Abolicionista William Lloyd Garrison, který bojoval proti otroctví, prohlásil, že víra v to, že člověk je stvořen k Božímu obrazu, je „smrtící ranou jakémukoliv nárokování si nadřazenosti, snižování druhých, uzurpaci a tyranii.“

2) Se spolehnutím na Boží svrchovanou prozřetelnost.
Jelikož se musíme držet Božího dokonalého standardu toho, co je dobré, spravedlivé a svaté (Ř 7:12), účel nesvětí prostředky a nemůžeme se spoléhat na pragmatismus či sebemenší kompromis. Jako křesťané máme povinnost spoléhat se na Boží svrchovanou nadvládu nade vším (Ef 1:11; Ž 115:3; Da 4:32), spoléhat se na Boha, který „dává všem život, dech i všechno“ (Sk 17:25), proto naší první prioritou je a musí být ctít Ho a Jeho standardy a být vůči nim poslušní a věrní. Jedině tak můžeme doufat v úspěch. Bůh velmi jasně říká, že dlouhodobě žehná těm, kdo zachovávají Jeho přikázání, ale proklíná ty, kdo je porušují (Ex 20:5-6; Dt 28). Není na nás, abychom spoléhali na svou vlastní „rozumnost“ (Př 3:5), ale abychom se poslušně, věrně, aktivně a důsledně podřídili Božím přikázáním lásky k Bohu a bližnímu ve všech oblastech života – právě to totiž Bible nazývá skutečnou moudrostí (Př 8:20).

3) Na základě evangelia.
Ať už čelíme jakémukoliv zlu, jakémukoliv hříchu, odpovědí na něj je vždycky jen evangelium (Ř 1:16) a poslušnost vůči Božím přikázáním (Dt 4:5-8). Proto vidíme, že Velké poslání, které Kristus dal Církvi, se netýká jen evangelizace, ale i učednictví. Když Kristus posílal své učedníky k národům, řekl jim: „Učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (M 28:20). Skuteční učedníci milují to, co Bůh miluje, a nenávidí to, co Bůh nenávidí. Touží – tak jako jejich Otec v nebesích – po spravedlnosti, touží přinést právo a vykoupení tam, kde je útlak a utrpení, jak nám Písmo velmi jasně zjevuje (Jer 22:3, 15-16). Ne náhodou Písmo nazývá křesťanství cestou spravedlnosti (2. Pt 2:21). Musíme se proto nekompromisně držet poselství, že Bůh Syn se stal člověkem v Ježíši Kristu, prožil bezhříšný život, svou krví na kříži vykoupil ztracené, bloudící a ničemné lidi z jejich hříchu, trestu a věčného zatracení v oddělení od Boha, a nyní sedí po pravici Boha Otce v nebesích a vládne všem a všemu. Bez evangelia není důvod, proč volat po ukončení zla – a ani způsob, jak ho dosáhnout. A proto, jestli skutečně milujeme naše nenarozené bližní tak, jak milujeme sebe, nespočineme, dokud zabíjení VŠECH dětí nebude zakázáno zákonem a vypuzeno ze srdcí Kristovým evangeliem.

4) S pochopením, že boj proti zlu je povinností těla Kristova.
Povinností křesťanů je „ošklivit si zlo, lnout k dobrému“ (Ř 12:9), odhalovat a usvědčovat zlo (Ef 5:11), ničit bezbožné uvažování, které zlo brání (2. Kor 10:5), vysvobozovat ty, kdo jsou vedeni na smrt (Př 24:11), vysvobodit ubožáky z rukou svévolníků (Ž 82:4) a okrádané z ruky utlačovatelů (Jer 22:3), zachraňovat ty, kdo se řítí do plamenů (Ju 1:23), a učedničit národy v poslušnosti vůči všem Kristovým přikázáním (Mt 28:19-20), včetně Jeho přikázání milovat Boha a bližního jako sebe samého podle Bohem definovaných standardů lásky, dobra, práva, spravedlnosti a svatosti (Mt 22:37-40; Ř 7:12; Mt 5:13-20). A proto se nesmíme spokojit s ničím menším.

5) Nekompromisně.
Jakožto Kristovi vyslanci (2. Kor 5:20) nemáme sebemenší právo předkládat světu jiné standardy než náš Pán. Jinými slovy, nemáme právo světu předkládat jakékoliv jiné řešení potratového vraždění, než je okamžité a radikální pokání (Mt 5:29-30) podle Božího dokonalého standardu dobra, spravedlnosti a svatosti (Ř 7:12). Pán Ježíš hříšníkům jasně říkal: „Jdi a od této chvíle již nehřeš“ (J 8:11). My nesmíme požadovat cokoliv menšího, máme-li Mu zůstat věrní. Dovolovat potraty v některých případech, zatímco usilujeme o jejich úplné zrušení, není strategické ani křesťanské. Není možné ukončit zlo tím, že dovolíme, aby v některých případech pokračovalo či bylo schvalováno. Vraždu dospělých, znásilnění nebo pedofilii by nikoho nenapadlo řešit po malých krocích. Nesmíme se nechat svést k tomu, abychom požadovali cokoliv méně než to, co Bůh sám: „Nezavraždíš!“ (Exodus 20:13). Jakákoliv strategie, která je ochotná přistoupit na kompromis, ač by se mohla zdát sebepragmatičtější, je ze své podstaty nekřesťanská, nebiblická, satanská a nemůže očekávat Boží požehnání. „Běda těm, kdo vydávají zlá ustanovení!“ (Iz 10:1-2). Pokání není postupnou změnou z temnoty v světlo. Pokání je naprostým a úplným obrácením přesvědčení, uvažování a chování.

…samozřejmě, těchto pět pilířů prostě jen popisuje biblické křesťanství. Nicméně, protože slovo „křesťan“ už je dnes kolikrát naprosto bezobsažné, křesťané, kteří po celém světě zastávají tato přesvědčení, si zvolili označení „abolicionisté“ – a mezi abolicionisty se proto počítáme i my. Abolicionismus není označením pro organizaci, ale pro teologické přesvědčení; není ničím jiným než skutečně křesťanskou reakcí na masakrování nenarozených, které se odehrává všude okolo nás.

Bratři a sestry, věříme, že vám, stejně jako nám, jde o to, abychom ctili Krista ve všech oblastech našich životů.
Věříme, že vám, stejně jako nám, jde o to, aby náš Trojjediný Bůh byl ctěn a milován a aby byl v Jeho jménu ukončen útlak a masakr našich nenarozených bližních.
A věříme, že si, stejně jako my, uvědomujete, že jediným řešením je kázání evangelia a praktická pomoc potřebným.

Chceme vás proto vyzvat, ať se zastanete svých nenarozených bližních. Ať Kristu k slávě žijete ve zbožnosti čisté a neposkvrněné a pomůžete těmto zabíjeným sirotkům. Ať každý den přinášíte Boží světlo do této temnoty, která nás obklopuje prakticky na každém kroku, ale kterou jsme se naučili nevidět.

A chceme vám tímto nabídnout svou pomoc.
Uvědomujeme si, že řada našich bratrů a sester prostě neví, kde v této oblasti začít.
Že třeba nikdy neslyšeli o fungování Hnutí pro život a považovali ho za věrné a křesťanské.
Že je třeba nikdy nenapadlo, co by oni sami mohli pro nenarozené udělat.

Rádi proto odpovíme na vaše otázky, rádi se setkáme a podělíme o zkušenosti, rádi vám poskytneme biblické odpovědi na argumenty zastánců vraždění dětí, pomůžeme s tiskem nebo výrobou grafických materiálů… nebo cokoliv jiného.
Nejde nám o budování nějakého našeho osobního impéria nebo o „získávání lidí do týmu“ – jde nám šíření evangelia v naší společnosti a o životy maličkých, kteří jsou okolo nás každý den zabíjeni. Jde nám o věrnost Církve jejímu Pánu a Jeho slávu.

Před Kristovou tváří vás prosíme, čiňte pokání s námi.

V Kristově lásce,

Abolicionisté Česko

abolicioniste@gmail.com
www.facebook.com/Abolicioniste