Svatá Písma toho o falešných věřících, jejichž osudem je věčné zatracení, říkají dost a dost. Sám Pán Ježíš Kristus nám říká, že v poslední den budou mnozí, kteří se k Němu v poslední den budou hlásit hlasitým provoláváním „Pane, Pane,“ a vypočítáváním svých prýkřesťanských skutků. Jeho odpovědí bude „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode Mne, činitelé bezzákonnosti“ (Mt 7:22-23).

Celkem nahlas se tedy nabízí otázka toho, co kdo uslyší v poslední den. A když říkám „celkem nahlas“, myslím tím zhruba decibely bolestí řvoucích ničemů uvržených do „jezera, které hoří ohněm a sírou“ a ve kterém mají svůj díl „zbabělci, nevěrníci, modláři, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři“ (Zj 21:8).
Jinými slovy, tahle otázka je značně naléhavá.

Pojďme si tedy stručně shrnout pár faktů. Biblická, poslušná, spásná věrnost Kristu v sobě krom ortodoxnosti učení (1. J 2:22-23; 1. Kor 15:1-11; atd.) nese i ortopraxi, neboli náležitý život – a dalo by se říct, například vzhledem k příkladu dobrého Samařana, že na věrně prožitý život je důraz ještě větší než na některé přesné doktrinální body (https://antiteze.cz/2018/08/23/krik-do-tmy-40-par-dobre-minenych-facek-od-dobreho-samarana/). Díky Bohu, Písmo nás nenechává ve strachu a nejistotě ohledně toho, jaký život je třeba žít, a dává nám celou řadu velmi jasných definic. Podívejme se alespoň na některé:

„Toto praví Hospodin: Vykonávejte právo a spravedlnost, vysvoboďte okradeného z ruky utlačovatele. Neutiskujte příchozího, sirotka ani vdovu a nejednejte s nimi násilně. Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev. … tvůj otec … vykonával právo a spravedlnost. Tehdy mu bylo dobře. Pomáhal získat právo chudému a nuznému, tehdy bylo dobře. Neznamená toto znát Mě? je Hospodinův výrok“ (Jer 22:3, 15-16).
„Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo“ (Př 8:13).
„Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Mi 6:8).
„Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa“ (Jk 1:27).
„Kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností“ (Př 28:9).

Shrňme si to: Ti, kdo znají Boha, prosazují právo a spravedlnost, zastávají se sirotka a vdovy a pomáhají utlačovaným k právu. Znát Hospodina a mít před Ním bázeň znamená nenávidět zlo a aktivně proti němu bojovat (sr. Př 28:4). Zastávání se utlačovaných a aktivní pomoc jim jsou biblicky tak důležité, že je apoštol Páně Jakub používá jako základní definici zbožnosti, a Boží prorok Micheáš tak definuje to, co Bůh požaduje od všech svých poddaných.
Božím zákonem definované právo a spravedlnost jsou tak důležité, že odvracet se od tohoto Božího standardu znamená udělat ze sebe i z celého svého náboženského života ohavnost před Bohem. A připomeňme si, že toto slovo znovu a znovu zaznívá například v Levitiku 18:22-30. Jinými slovy, modlitební setkání nebo bohoslužba, kde zazní „Ale no tak, to je starý zákon,“ v Božích očích nápadně připomínají homosexuálně-zoofilní orgii, ale to trochu odbočujeme…

„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte“ (Mt 5:17-20).
„…dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale zanedbali jste závažnější věci Zákona [, kterými jsou:] právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba udělat a tamto nezanedbávat“ (Mt 23:23).
„Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré“ (Ř 7:12).
„Ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska“ (Ř 13:8-10; sr. Mt 22:36-40).
„Hřích je bezzákonnost“ (1. J 3:4 Pavlík, sr. BK, ČEP, Žilka, Petrů).

Jinými slovy, Boží zákon definuje svatost, spravedlnost, dobro a lásku – a proto, logicky, to, co není podle Božího zákona, je hřích, je to nesvaté, nespravedlivé, zlé a nemilující. Zákon je tak důležitý, že ubrat svévolně jediné nejmenší přikázání ze starozákonního kánonu znamená degradovat se v Božím Království na tu nejnižší úroveň; o těch, kdo by chtěli ubrat něco víc než jediné nejmenší přikázání, ani nemluvě. A nejvíce v zákoně záleží na právu, milosrdenství a věrnosti, jak už jsme viděli výše.

…proč ale takhle dlouhý úvod? Nezněl nadpis tak trochu jinak? Zněl. Ale než se mu budeme věnovat, je třeba ještě trocha úvodu.
Písmo velmi explicitně a prakticky až nonšalantně hovoří o víře nenarozených dětí (Ž 22:11; Ž 71:6); Jan Křtitel byl znovuzrozen Duchem ještě v lůně své matky (L 1:15) a prvním, kdo několikadenní zygotu Ježíše poznal jako Pána světa, bylo nenarozené dítě (L 1:41). Jinými slovy, život začíná početím. Nečekáme dítě – čekáme porod dítěte. Nebude to holčička nebo chlapeček, je to holčička nebo chlapeček. To, že jsou menší, méně vyvinutí, závislí na matce a nacházejí se v jejím břiše na tom nic nemění.
A teď k tomu, co o nenarozených dětech říká dokonalý zákon dobra, svatosti, spravedlnosti, práva a lásky:

„Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, co bylo určeno. Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám“ (Ex 21:22-25).

Jinými slovy, princip lex talionis, zákon ustanovující, že trest musí odpovídat zločinu, je vysvětlen v případě nezamýšleného způsobení újmy nenarozenému dítěti. Jen stěží existuje důraznější způsob, jak říct, že trest předepsaný daným zákonem (obsaženým v zákoně dokonalé spravedlnosti) je spravedlivý.
Ta samá kapitola nám však jasně říká: „Kdokoliv by někoho udeřil, takže by zemřel, jistě bude usmrcen. Jestliže však na něj nečíhal, ale Bůh to dopustil, že padl do jeho ruky, ustanovím ti místo, kam bude moci utéct. Jestliže by však někdo jednal zlostně proti svému bližnímu a úkladně ho zabil, odtrhni ho od mého oltáře, aby zemřel“ (Ex 21:12-14; sr. Lev 24:17).
To tedy znamená, že biblický zákon velmi jasně rozlišuje mezi nechtěným zabitím a cílenou vraždou – zabití se netrestá nijak, je „Božím dopuštěním“, vražda se trestá smrtí.

Tento zákon má však jednu výjimku – a tou je, jak už jsme viděli, nechtěné zabití nenarozeného dítěte. Máme tu rvačku dvou mužů, ke které se připletla těhotná žena, do níž muži poté například vrazili. Jestli žena potratí, podle Božího zákona je má čekat smrt. Jestli žena porodí zdravé dítě, muži jí zaplatí určenou částku peněz.
To znamená, že nenarozený život je Božím zákonem chráněn mnohem přísněji než život narozený. V kontextu společnosti jako celku to znamená, že nenarozené děti jsou zdaleka nejvzácnější a nejvýše ceněnou skupinou obyvatelstva, kdy je zodpovědností a zájmem všech ostatních, aby se postarali o to, aby těmto maličkým ani náhodou nezpůsobili újmu.

A tím bychom mohli skončit. Exodus 21:22-25 je jediné místo, kde Písmo hovoří o potratech – s výjimkou pasáží, kde Bůh zaslibuje poslušným zemím, že v nich nebudou samovolné potraty (např. Ex 23:26), a kde jsou potraty naopak kletbami nad nevěrnými národy (např. Oz 9:11).

…ale někteří, které, protože zatím neznám jejich motivy, ještě nenazvu zvrácenými a krvežíznivými Satanovými levobočky, kteří se snaží strhnout s sebou do záhuby co nejvíce dalších lidí, začnou křičet: „Ale co Numeri 5:21, he?“ Ano, pojďme se podívat do Numeri 5:

„11 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Kdyby žena nějakého muže sešla na scestí a zpronevěřila se vůči němu věrolomností, 13takže by s ní ležel muž a došlo k výronu semene, ale bylo by to skryto před očima jejího muže, zůstala by ukryta, ačkoliv se poskvrnila, protože proti ní nebyl svědek, nebyla chycena, 14 jestliže na muže přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě a ona se poskvrnila anebo na něj přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě, ale ona se neposkvrnila, 15 ten muž přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni obětní dar: desetinu éfy ječné mouky. Nevyleje na ni olej ani na ni nedá kadidlo, protože je to obětní dar žárlivosti, obětní dar památky připomínající vinu. 16 Kněz ji přivede a postaví ji před Hospodina. 17 Kněz vezme svatou vodu do hliněné nádoby. Pak vezme kněz trochu prachu, který bude na podlaze příbytku, a dá jej do vody. 18 Kněz postaví tu ženu před Hospodina, rozpustí vlasy na hlavě té ženy a dá jí do ruky připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. A v rukou kněze bude hořká voda působící prokletí. 19 Kněz ji zapřisáhne a řekne ženě: Jestliže s tebou neležel muž a jestliže jsi nesešla na scestí nečistoty, zatímco podléháš svému muži, buď zproštěna účinku této hořké vody působící prokletí. 20 Jestliže jsi však sešla na scestí, zatímco podléháš svému muži, jestliže ses poskvrnila a měl s tebou pohlavní styk někdo kromě tvého muže – 21 kněz zapřisáhne tu ženu přísahou prokletí a řekne ženě – ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní prokletím a přísahou, když ti dá Hospodin propadlá bedra a vyduté lůno. 22 Ať tato voda působící prokletí pronikne do tvých vnitřností, aby tvé lůno vydulo a tvá bedra propadla. A žena řekne: Amen, Amen. 23 Kněz napíše tato prokletí do knihy a pak je smyje do hořké vody. 24 Dá ženě vypít tu hořkou vodu působící prokletí a voda působící prokletí vejde do ní k hořkosti. 25 Potom vezme kněz z rukou ženy obětní dar žárlivosti, zamává obětním darem před Hospodinem a přinese ho na oltář. 26 Kněz vezme z obětního daru hrst jako pamětní dar a obětuje ho na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu. 27 Když jí dá vypít tu vodu, stane se, že jestliže se poskvrnila a zpronevěřila se vůči svému muži věrolomností, vejde do ní voda působící prokletí a způsobí hořkost, její břicho bude vyduté a její bedra propadlá. I stane se ta žena prokletím uprostřed svého lidu. 28 Jestliže se však ta žena neposkvrnila a je čistá, zůstane bez trestu a schopná mít potomstvo. 29 Toto je zákon o žárlivosti, když žena sejde na scestí, zatímco podléhá svému muži, a poskvrní se, 30 anebo muž, na kterého přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě – ať postaví ženu před Hospodina a kněz s ní naloží podle tohoto zákona. 31 Muž bude zproštěn viny, ale ta žena ponese svou vinu.“
(Numeri 5:11-31)

A jestli se vám chce se zeptat, co s tím jako má být, stejná otázka se ozývá v hlavě i mně. Průměrný obhájce masakrování nenarozených, který v rámci své agendy chce, slovy apoštola Petra, překrucovat Písmo k vlastní záhubě, teď buď kouká jak vyorané tele z nového gauče z nudlí, nebo řve ještě hlasitěji než předtím: „Hej, to je nějaký tvůj jiný překlad!!!“
Omyl, plantážníku, je to tvůj jiný překlad.

Všechny české překlady s výjimkou ČEP se na překladu verše 21 shodují – a žádný z nich zde nehovoří o potratu: „propadlá bedra a vyduté lůno“ (ČSP); „aby lůno tvé hnilo a břicho tvé oteklo“ (BK); „aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo“ (NBK/B21); „dá bedro vpadlé a lůno opuchlé“ (Pavlík); „tvůj klín povadne a tvé břicho oteče“ (KLP); „dá uvadnout tvému pohlaví a vzduje ti břicho“ (JB); „že ti upadnou kyčle, ať se ti nadme život“ (Šrámek); „aby opadl kyčel tvůj a naduřilo se břicho tvé“ (ČRP); „ať shnijí ti kyčle a život ať se ti nadme“ (Hejčl).
Souhlasí s nimi přední anglické překlady (NASB, ESV, KJV, NKJV, HCSB, ISV, ASV, DRB, ERV, RV, YLT, ACV, původní NIV), anglické překlady méně známé (BSB, CSB, GNT, DBT, NET, WBT), německé překlady (GEB, GLB), ruské překlady (RST), polské překlady (PBG)…
…a mohl bych pokračovat asi ještě dlouho, ale tuším, že ti, kdo mají uši k slyšení, už uslyšeli. Jinými slovy, ČEP a liberalizovaná verze anglického překladu NIV jsou jediné dva překlady, ve kterých jsem za řádově půlhodinu hledání narazil na zmínku o potratu: „Hospodin ať způsobí, aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo“ (Num 5:21 ČEP).
Není divu, že desítky překladatelských týmů napříč staletími a národy neviděly potřebu udělat překladatelskou botu, které se dopustili překladatelé ČEP (ale vzhledem k tomu, s jakým gustem tento tým včítal své teologické názory do textů, se není moc čemu divit, ale to je na jindy): původní hebrejština i řecká Septuaginta zmiňují prostě opadnutí či propadnutí klína/lůna/břicha. Slovo pro potrat, které vidíme třeba v Jb 3:16; Ž 58:9 nebo Kaz 6:3 se v textu jednoduše neobjevuje.
A jelikož Písmo velmi jasně hovoří o té nejpřísnější ochraně nenarozených, je víc než pochybné a podezřelé snažit se tvrdit opak na základě překladatelské anomálie.

…nemluvě o tom, že se tu díváme na velmi jasně jedinečný a výjimečný obřad. Obřad, pro který jsou třeba
1) starozákonní oběti,
2) starozákonní kněží (jejichž kněžstvo bylo jednou provždy zrušeno – Žd 7),
3) starozákonními kněžími posvěcená voda,
4) prach se starozákonního Stánku setkávání/Chrámu,
5) Boží nadpřirozený zásah a prokletí,
z čehož jaksi nic nefiguruje v dnešním genocidním potratovém průmyslu, a proto je celá pasáž pro danou problematiku relevantní asi jako cibule se šlehačkou.

A i kdyby výše zmiňovaná překladatelská anomálie jakýmsi záhadným způsobem relevantní byla, díváme se tu na Boží kletbu, na Boží ceremoniálně přivolaný trest nad cizoložstvím, kdy Bůh sám zasahuje a skrze hrst obyčejného prachu ve své svrchované moci způsobuje fyzickou újmu. On sám. Nikdo jiný.
Shrňme si to pro ty pomalejší: „V tom textu to není. A i kdyby bylo, je to naprosto irelevantní, dokud nezrušíš kněžství Kristovo a neobnovíš starozákonní kněžství. A i tehdy je to naprosto irelevantní, protože se tu díváme na Boží nadpřirozený zásah, ne na masového vraha s kyretou.“

Než jsme tohle všechno probrali, mezi těmi, kdo by předložili jako argument Numeri 5, byly dvě skupiny lidí:
1) Upřímní lidé svedení špatným překladem.
2) Krvežízniví ďáblovi posluhovači hledající jakoukoliv záminku, jak obhájit masakrování dětí a to, že by se s ním rozhodně nemělo nic dělat.

Teď se ale hodně mění. Jsou tu následující dvě skupiny:
1) Upřímní lidé, kteří učinili pokání, nechali si celou věc vysvětlit, a protože si uvědomují Boží požadavky, kterými jsme článek začali, a kteří tedy prožijí zbytek svých životů jako lid prosazující právo a spravedlnost, lid milující milosrdenství, lid, jehož každý den a celý život bude charakterizovaný zastáváním se těch nejbezbrannějších mezi námi v poslušnosti vůči Kristu Králi.
2) Krvežízniví ďáblovi posluhovači hledající jakoukoliv záminku, jak obhájit masakrování dětí a to, že by se s ním rozhodně nemělo nic dělat.

Žádná jiná možnost není.

Jak řekl Kristus Král:
„Mé učení není Mé, ale Toho, který Mne poslal. Bude-li někdo chtít činit Jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe … Proč nerozumíte Mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet Mé slovo. Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. Poněvadž Já říkám pravdu, nevěříte Mi“ (J 7:16-17; 8:43-45).

Proklet buď ten, kdo vezme úplatek, aby zabil člověka a prolil nevinnou krev (Dt 27:25).
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.