„‚Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, co bylo určeno. Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám‘ (Ex 21:22-25).
Jinými slovy, princip lex talionis, zákon ustanovující, že trest musí odpovídat zločinu, je vysvětlen v případě nezamýšleného způsobení újmy nenarozenému dítěti. Jen stěží existuje důraznější způsob, jak říct, že trest předepsaný daným zákonem (obsaženým v zákoně dokonalé spravedlnosti) je spravedlivý.
Ta samá kapitola nám však jasně říká: ‚Kdokoliv by někoho udeřil, takže by zemřel, jistě bude usmrcen. Jestliže však na něj nečíhal, ale Bůh to dopustil, že padl do jeho ruky, ustanovím ti místo, kam bude moci utéct. Jestliže by však někdo jednal zlostně proti svému bližnímu a úkladně ho zabil, odtrhni ho od mého oltáře, aby zemřel‘ (Ex 21:12-14; sr. Lev 24:17).
To tedy znamená, že biblický zákon velmi jasně rozlišuje mezi nechtěným zabitím a cílenou vraždou – zabití se netrestá nijak, je ‚Božím dopuštěním‘, vražda se trestá smrtí.
Tento zákon má však jednu výjimku – a tou je, jak už jsme viděli, nechtěné zabití nenarozeného dítěte. Máme tu rvačku dvou mužů, ke které se připletla těhotná žena, do níž muži poté například vrazili. Jestli žena potratí, podle Božího zákona je má čekat smrt. Jestli žena porodí zdravé dítě, muži jí zaplatí určenou částku peněz.
To znamená, že nenarozený život je Božím zákonem chráněn mnohem přísněji než život narozený. V kontextu společnosti jako celku to znamená, že nenarozené děti jsou zdaleka nejvzácnější a nejvýše ceněnou skupinou obyvatelstva, kdy je zodpovědností a zájmem všech ostatních, aby se postarali o to, aby těmto maličkým ani náhodou nezpůsobili újmu.“
Velmi reálně tedy lze říct, že značná část argumentu stojí na verši 22, konkrétně na pasáži „Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí…“
Výše citovaná argumentace je plně v souladu s Českým studijním překladem: „postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí“; Pavlíkovým překladem: „strčí do těhotné ženy, takže její dítky budou vycházet, ale nebude nastávat úraz“; Biblí Kralickou: „a urazili ženu těhotnou, tak že by vyšel z ní plod její, však by se zhouba nestala“ a Biblí 21: „uhodí těhotnou ženu tak, že z ní vyjde plod, ale k dalšímu ublížení nedojde“; a anglickými překlady jako NIV, ESV, NASB, NKJV, KJV, HCSB, ISV, ASV, DRB, YLT, RV nebo třeba německým překladem jako GLB.
Všechny tyto verze svorně mluví o vyjití plodu či předčasném porodu, kdy však dítě ani matka neutrpí žádné „zranění“, „škodu“ či „neštěstí“.
Když se podíváme na původní hebrejštinu, vidíme, že hovoří o „vyjití plodu“; o „vyjití“, které vidíme například v Exodu 17:6 („Udeříš do skály a vyjde z ní voda“) nebo v Deuteronomiu 21:2 („ať vyjdou tvoji starší“).
A když nahlédneme do Septuaginty, čteme o tom, že se „její dítě narodí ne plně zformované“ – což sice má daleko k překladu, ale i tak je řeč o předčasném porodu, ne potratu.
Jinými slovy, není jediný důvod v pasáži vidět potrat. Je ještě méně důvodů v ní vidět jeho schvalování. Je řada důvodů v ní vidět předčasný porod.
Samozřejmě, mohli bychom vyjmenovat nespočet teologů, kteří napříč historií Církve považovali za vážný hřích a často dokonce vraždu (přinejmenším v srdci) jakoukoliv formu antikoncepce. Jen namátkou: Jeroným, Chrysostom, Ambrož, Augustin, Tomáš Akvinský, Martin Luther, Jan Kalvín, Lucas Osiander, Heinrich Bullinger, Konrád Dannhauer, Zacharius Ursinus, John Gill, John Owen, Matthew Henry, Francisus Junius, John Wesley, Charles Spurgeon, John Gresham Machen, Arthur Pink a mnozí další. Jestli tito muži odsuzovali byť i jen antikoncepci, o co více potrat?
Jen nevzdělanec nebo lhář by mohl tvrdit, že Církev od svého prvopočátku nebojovala proti potratům: http://www.abolicioniste.cz/cirkev-nikdy-neverila/
Biblické důvody pro tento postoj jsou víc než jasné. Písmo hovoří o lidství nenarozených dětí jako o nezpochybnitelné samozřejmosti.
Bůh je tká v lůně matky (Ž 139:13-16); některé už v lůně posvěcuje (Jer 1:5; Sd 13:7), povolává (Iz 49:1) a naplňuje Duchem (L 1:15); některé děti dokonce už v lůně znají a ctí Boha (Ž 22:11; 71:6) a vyznávají Ježíše Krista jako Pána (L 1:41-44). A aby nemohlo být vůbec žádných pochyb, Jób byl chlapcem od chvíli svého početí (Jb 3:3).
Sečteno, podtrženo, Písmo nenechává prostor pro to, aby nenarozené dítě bylo považováno za kohokoliv jiného než člověka. A „Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka“ (Gen 9:6).
Když tedy v Exodu 21 čteme, že za konkrétních okolností v případě vyjití plodu těhotné ženy má být zaplacena pouze pokuta, z biblického učení o nenarozených dětech je jasné, že se nemůže jednat o smrt dítěte.
Zas a znovu, není jediný důvod v pasáži vidět potrat. Je ještě méně důvodů v ní vidět jeho schvalování. Je řada důvodů v ní vidět předčasný porod.
„Tak momentíček! Důvod tady rozhodně je! Český ekumenický překlad v Exodu 21:22 jasně uvádí: ‚Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu…‘“
Nabízela by se odpověď: „A co jako?“ Připusťme asi tak na patnáct vteřin, že ČEP má pravdu. Jestli má viník zaplatit „pokutu“, nelze dojít k jinému závěru, než že tu došlo k hříchu a zločinu. Tak SCHVALOVÁNÍ ani v nejmenším nevypadá.
…ale jak už jsme viděli z původních jazyků a bezpočtu spolehlivých překladů, v textu o potratu není ani slovo, naopak, musí do něj být večten.
Otázka zní: Proč by to někdo dělal? Samozřejmě, možná proto, že jeho srdce přetéká vraždou a snaží se převychovat Církev k vyprázdněnému liberalismu, podkopat její důvěru v neomylnost a soulad Písma a vést ji k více či méně otevřenému satanismu. A takových vlkozubých sviní v rouně beránčím je víc než dost.
Ale chce se mi věřit, že to není případ ČEP. Pojďme si dát hádanku.
Z českých překladů křesťanských Svatých Písem uvádí v Exodu 21:22 potrat Český ekumenický překlad, Jeruzalémská Bible, Hejčlův překlad, Šrámkův překlad a Katolický liturgický překlad. Co mají tyto překlady společné?
Ano, jsou to překlady překládané katolíky a zásadně ovlivněné katolicismem. Překlady, které se musí nějak vypořádat s tím, že Vulgáta, oficiální, závazná Bible římskokatolické církve z pera sv. Jeronýma v Exodu 21:22 uvádí potrat. Připomeňme si, že tento překlad nám dal, mimo jiné, rohatého Mojžíše, protože Jeroným omylem při popisu Mojžíšovy tváře přeložil souhláskový kořen hebrejského slova „zářící“ jako „rohatá“.
Jsou tedy dvě možnosti: Uznat Jeronýmův překladový omyl a přestat ho opakovat – nebo mít Písmo, které si protiřečí. A které i tak odsuzuje potrat jako zločin.
Možná, že nám při rozhodování pomůže sám Jeroným:
„Některé, když zjistí, že ve svém hříchu počaly dítě, používají jedy, aby tak potratily, a když zemřou se svým potomkem (jak se často stává), vstupují do podsvětí obtížené vinou nejen cizoložství vůči Kristu, ale také vinou sebevraždy a vraždy dítěte.“
Sv. Jeroným – Dopis sv. Eustochium (L. P. 384)
Chci ale končit smírně. Naši kritici rozhodně v něčem mají pravdu a já to chci uznat a přizpůsobit se. Nuže:
Bible neříká, že potrat je vražda. Říká, že je horší než vražda.